Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvodem o PNH

PARELLI NATURAL HORSEMANSHIP (přirozená komunikace člověka a koně podle Pata Parelliho)

Výuka jízdy na koni většinou začíná o končí na koňském hřbetě. Ale bez znalostí, které získáte při výcviku koně ze země, vám nikdy nepřestane chybět určitý díl skládanky. To je také důvodem toho, proč je tolik jezdců nespokojených a proč jejich výkony zůstávají pouze průměrné.

Abychom mohly opravdu dobře ovládat koně ze země, je nutné rozvíjet naše znalosti a vědomosti ve dvou oblastech: na lonži a ve volnosti.

A je to právě "hra" s koňmi při lonžování, která je jakýmsi pomyslným základem celé stavby. Díky ní se kůň stane odvážnějším, udrží si déle zájem a rychleji dosáhne požadovaného pokroku. Výsledky, které získáte, vám také pomohou pochopit, jaký má kupříkladu význam výraz v očích koně, kdy koně pochválit a kdy pokárat a všechny tyto znalosti vám pomohou získat nejenom dostatečnou sebedůvěru, ale také respekt vašeho koně.

Základem sedmi her, které vám nyní předkládáme, je logika zvířat, která se mohou stát kořistí, a kterou můžeme využít pro dosažení našeho postavení "alfa" zvířete a našeho celoživotního přátelství s naším koněm. Všechny tyto hry vycházejí z přirozené podstaty chování koní a koně je mezi sebou každodenně hrají. Tyto hry se však neomezují pouze na příslušníky určitého druhu, ale hrají je i s námi. Koně jsou v těchto hrách velmi dobří. Přiznejme si upřímně, jak často koně dosáhli toho, že jsme podlehly jejich tlaku, běhali kolem nich do kolečka, nebo jsme se jimi nechali zatlačit do rohu. Měli bychom to však být my, kdo se stane jejich vůdcem, který je nedotknutelný a kterého koně bez odporu následují. I k tomu nám bohatě postačí sedm her, které s našimi koňmi budeme hrát celý život.

 ..................................................................................................

1. Přátelská hra

Smyslem této nejzákladnější hry je, abyste vašemu koni dokázali, že mu nechcete ublížit, i když byste mohli. Díky "přátelské hře" docílíte u svého koně nejrychlejších pokroků ve vašem vztahu. Místo prostého hlazení a klidného zacházení byste měli koně konfrontovat se situacemi, které ho mohou vystrašit a přitom mu dokázat, že mu nehrozí žádné nebezpečí. Libovolným předmětem (ohlávkou, bundou, provazem, kartáčem, igelitovým sáčkem apod.) třeme koně po celém těle, omotáváme mu provaz kolem nohou nebo mu ho přehazujeme přes hřbet a hlavu, s rukama u sebe poskakujeme kolem koně, pokládáme mu na hřbet sedlovou dečku…Trik spočívá v tom, abychom všechny úkoly prováděly v pravidelném rytmu, dokud si kůň není jistý, že se nemusí ničeho bát a nezůstane klidně stát. Na rozdíl od ostatních her, při kterých vyžadujeme po koni pohyb, je smyslem "přátelské hry" dosažení toho, aby kůň bez pohybu zůstal stát.

Zkuste si představit situaci, kdy se potkáte s někým neznámým. Co uděláte? Postavíte se proti němu a zeptáte se: "A ty jsi kdo?" Nebo si jen mlčky potřesete rukou. To je vlastně "přátelská hra", která naznačuje: "Já jsem přátelský. Jak přátelský jsi ty?" Pamatujte si, že přátelské je pro koně všechno, co se k němu stejnoměrně a v rytmu přibližuje. To je začátek každé komunikace.

Pokud přistupujete ke koni, nepodávejte mu dlaň, ale hřbet vaší ruky k očichání. Tam je totiž nejvíce pachů. Mějte přitom na paměti, že ruka podaná dlaní nahoru je ofenzivní, zatímco ruka podaná hřbetem nahoru je defenzivní.

Někteří koně - dokonce i takoví, kteří jsou již řadu let ježděni - nedostali nikdy příležitost skutečně poznat sedlo, které na svém hřbetě nosí. Ale přátelskou hru můžete hrát i s jeho sedlem, přehazovat ho přes koně, dotýkat se jim těla koně a řadu dalších věcí, dokud se kůň v přítomnosti sedla nezačne cítit bezpečně. Většina koní se před sedláním uvazuje, aby neutekli, jakmile se k nim se sedlem přiblížíte. My naopak necháme koně, aby si k sedlu sami došli, kousli si do něj a přesvědčili se, že jim neublíží. Začněte tím, že s koněm bez přestávky intenzivně hrajete pohybové hry, až je unavený, nechejte ho odpočívat v blízkosti sedla. Pokud to tak budete dělat každý den, za čas se stane, že kůň vyjde ze stáje a začne se rozhlížet, kde uvidí sedlo, aby si u něj mohl odpočinout.

V průběhu "přátelské hry" pozorujte oči, uši a ocas koně. Pokud s ním rozčileně švihá do vzduchu, měli byste něco dělat jinak. Hrejte s ním tuto hru tak dlouho, dokud se kůň nepřestane hýbat. Pokud nemáte jistotu, že vám se strany koně nic zlého nehrozí, použijte bič (vaší "prodlouženou ruku"). Začněte se jím dotýkat těch míst na těle, které si je kůň schopen sám ošetřit pomocí zubů nebo šviháním ocasu. Zvláště drbání na kohoutku mají koně rádi, protože jsou od přírody zvyklí, se v této oblasti přátelsky oštipovat. Naopak na břiše nebo pod ocasem nejsou na hlazení zvyklí, protože se na tato místa jiní koně se svými zuby nedostanou.

Při všech těchto úkonech jsou nezbytné dvě věci. Zaprvé musíme koni umožnit udělat pár kroků (s hlavou natočenou směrem k vám a s povoleným provazem) a zadruhé stále udržovat rytmus. To dává koni jistotu, protože ví, jaký pohyb se bude opakovat. Tuto hru hrajte opakovaně mezi ostatními hrami, abyste svého koně uklidnili a udrželi vyváženost mezi dominancí a přátelstvím.

2. Dikobrazí hra

Každý kůň je vybaven instinktivním chováním, které označujeme jako "obranný (opoziční) reflex". Ten se objevuje v okamžiku, kdy kůň nemá možnost nikam utéci. Díky tomu se kůň vzpírá otěži, která ho omezuje v pohybu, nasazení ohlávky nebo stisku jezdcových holení. Je to také důvod, proč jsou koně neklidní a ocitají se v nesnázích v úzkých prostorách, kupříkladu v přívěsech na převážení koní. Strach z omezeného prostoru totiž patří k jejich strategii přežití.

"Dikobrazí hra" učí koně ustupovat před tlakem. Většina lidí příliš spěchá a řadu věci řeší silou, ale my bychom měli vsadit spíše na trpělivost a vytrvalost a prostřednictvím stálého tlaku, působícího na daném místě, koně naučit, že se tohoto nepříjemného pocitu zbaví tím, že ustoupí. Důležité však je, že nikdy nesmíme ve svém snažení přestat, dokud kůň neudělá to, co po něm chcete. Ale nemusíte mít obavy. Prošlo mi už pod rukama několik tisíc koní,ale u žádného z nich to netrvalo déle, než dva dny.

Mějte však na paměti, že koně jsou na tuto hru skutečnými odborníky a rádi zkoušejí, kdo z vás jako první podlehne vyvíjenému tlaku. Ubezpečte svého koně, že ve svém působení dokážete vytrvat tak dlouho, dokud neustoupí. Vždycky je potřeba začít zlehka a tlak pomalu, ale vytrvale stupňovat, dokud se kůň nepodvolí. (Birger Gieseke teorii čtyř fází vysvětluje následovně: zpočátku se místa na těle dotkejte lehce jako moucha. Potom zesilte svoje působení jako ovád, a když ani to vašemu koni nic neříká, představte si, že jste krkavec. Nakonec se staňte orlem, zatínajícím drápy do své kořisti. Jakmile však kůň zareaguje, přestaňte s vyvíjením tlaku a pohlaďte ho na místě, na které jste předtím tlakem působili. Tím ho obměkčíte).

Dokážete svého koně přimět k pohybu dopředu, dozadu, do stran nebo nahoru a dolů pomocí jemného tlaku konečků svých prstů? Váš kůň by měl být schopen na tento tlak reagovat ustoupením a zastavit, jakmile přestanete tlak vyvíjet a začnete ho drbat.

Prostřednictvím "dikobrazí hry" učíme koně také ustupovat, zvedat nohy, stáčet jeho nos ke špičce ohonu, nebo mu kupříkladu snížit hlavu, takže ho bez problému nauzdí i malé dítě. V tomto případě je základem úspěchu vaše vytrvalé tlakové působení na týl koně (zhruba v místě, kde bývá umístěn nátylkník). Tlačte na krk koně vytrvale, ale jakmile se kůň tlaku podvolí, ihned přestaňte působit! Tím mu nejsrozumitelněji dáte najevo, že udělal něco dobře. Odměňte každý centimetr, o který se kůň snížil hlavu, uvolněním tlaku, aby poznal, že je to příjemné. Nakonec na lehký dotyk vaší ruky kůň skloní hlavu až k zemi. Když se vám to podaří, zkuste koni hlavu stočit tak, že se koncem nosu dotkne špičky svého ocasu. Tím ho ovládnete z plných padesáti procent,

Ustupování před tlakem je také základem couvání. Zapamatujte si, že jestliže nebudete schopni svého koně přimět, aby couval, nikdy si nezískáte jeho důvěru a respekt.

"Dikobrazí hru" je možné hrát pouze v blízkosti koně. Maximální možná vzdálenost je přitom omezena délkou vašeho biče.

3. Řídící nebo taky pohybová hra

"Řídící hra" učí koně podléhat sugesci, tj. reagovat na vaše myšlenky. Jedná se o přirozenou hru, kterou koně mezi sebou s oblibou hrají po celý den, za pomoci pohledu, pohybu uší, ocasu nebo nohou. Je to řeč těla, kterou vyjadřují "když se nepohneš, kousnu tě nebo kopnu!" Principem je výzva "pojď jsem" nebo naopak "běž ode mě pryč".

Koně "řídící hru" hrají mezi sebou následovně. Představte si, že jsem kůň a chtěl bych, aby můj hřebec poodešel, protože stojí u mého žrádla. Kdybych byl kůň, sklopil bych uši a přísně se na něho podíval "pohledem zlé tchýně". Potom bych začal kývat hlavou v určitém rytmu. To je pokyn pro níže postavené zvíře, aby opustilo místo, kde se právě nachází. Až bych dosáhl svého, odměnil bych koně "pohledem přívětivé babičky". Pokud by ale neustoupil, čekalo by ho kousnutí nebo kopnutí (4.fáze), tak, jak je to běžné ve stádě. Pamatujte si: VŽDYCKY MUSÍTE DODRŽET SVŮJ SLIB - a to i v případě hrozby. Jenom tak máte šanci stát se skutečným "alfa" zvířetem v žebříčku koňské hierarchie. Neboť právě "alfa" zvíře je to, které ostatní koně uvádí do pohybu. Je nedotknutelné (proto vám v této roli ze strany koně nehrozí žádné fyzické napadení) a při pohybu se neohlíží, jestli za ním zbytek stáda běží. Neptá se: "tak jdete za mnou nebo ne?", protože ví, že když se dá do pohybu, zbytek koní automaticky běží za ním.

Tato hra navazuje na "dikobrazí hru", protože se kůň nejprve musí naučit podvolit se fyzickému působení. Teprve potom je schopen reagovat na psychický nátlak.

Ve své podstatě je "řídící hra" hrou na návrhy a sliby. Pokud nenásleduje vaše návrhy, vyvoďte z toho důsledek - narazí na váš fyzický nátlak tj. na vlnící se provaz, zvednutý bič, nebo napřaženou ruku. Nikdy se ale nesnažte koně bít". Koně na bití reagují velmi citlivě. Pokud koně úmyslně udeříte, bude vám to dávat za vinu a možná vám to i oplatí. Nejhorší na tom je, že kůň tomuto způsobu potrestání nerozumí. Navrhnete-li mu ale, aby se pohnul, on tak neučiní a narazí proto na fyzický odpor, pochopí, že musí jít z cesty… byl to přece jeho úkol, vyhnout se působení tlaku! Nebude Vám dávat vinu a když to zkusíte podruhé (nebo potřetí), určitě se pohne.

Nejhorší, co můžete svému koni provést, je ho obelhat! Vždycky musíte dodržet to, co mu slibujete. Kůň totiž velmi dobře rozpozná situaci, kdy jste nedodrželi svůj slib a oplatí vám to nedostatkem důvěry a respektu. On si je totiž dobře vědom skutečnosti, že potřebuje vůdce, který vždycky dodrží to, co slíbí, který nelže a který je spravedlivý stejně jako čtyřnohý vůdce stáda.

Nyní zkuste zjistit, zda-li jste schopni přimět koně k couvání pouhým pohybem zápěstí a prstů (jako by jste ho chtěli postříhat vodou). Zkuste uvést do pohybu přední část jeho těla tím, že ukážete nataženým prstem na jeho oko. Pokuste se rozhýbat jeho zadek, aniž by se vám přitom přestal dívat do očí, a to tak, že působíte na jeho záď prostřednictvím provazu (nezapomeňte však na udržení bezpečné vzdálenosti). Pokud se vše podaří, podrbejte koně na čele a naznačte mu, že to udělal správně. Potom hru opakujte. Nakonec možná dosáhnete toho, že k vám kůň otočí hlavu už v okamžiku, kdy ho zezadu budete upřeně pozorovat.

"Přátelská hra", "dikobrazí hra", a "řídící hra" představují tři základní komunikační metody při kontaktu s koněm. Kupříkladu, pokud chcete koně nasedlat, vždycky hrajete "přátelskou hru". Pokud chcete koni nasadit ohlávku nebo zvedat nohy, využijete "dikobrazí hry". Pokud sedíte na koni a držíte bičík, hrajete "řídící hru".

Všechny tyto hry, mají určitou posloupnost. Základem je "přátelská hra" a pokud ji plně ovládáte, ostatní hry už na ni můžete stavět jako kostky. Nebojte se ji, protože každý tvor na světě "přátelskou hru" ovládá. U "dikobrazí a řídící hry" můžete očekávat různé výsledky, ale každý z Vás může pohybovat rukama, otevírat a zavírat dlaně nebo si je "prodloužit" použitím biče, pohybujícího se v pravidelném rytmu.

4. Jo - Jo hra

Nyní se dostáváme k tomu, jak poslat svého koně dozadu a dopředu v přímých liniích (zpočátku možná ne tak úplně přímých, ale časem se vám to jistě podaří).

Jistě jste už přišli na to, že někteří koně k vám velmi rádi přicházejí, ale ustoupit jakoby neuměli, pouze utéct. Jiné snadno přimějete k tomu, aby se od vás vzdálili, ale velmi těžko je přesvědčíte, aby přišli do vaší blízkosti. Je to právě "Jo-Jo hra", prostřednictvím které můžete nalézt rovnováhu mezi těmito dvěma pohyby.

Tato hra také mění rychlost pohybu koně, takže se často označuje jako "speed kontrol" neboli kontrola pohybu. Díky ní se váš kůň může pohybovat na lonži různou rychlostí a ve cvalu určuje, na kterou nohu bude váš kůň cválat. Je však bezpodmínečně nutné, aby kůň nejprve zvládl pohyb v kroku a později i klusu.

První fáze snahy o couvání začíná "pohledem zlé tchýně" a kmitajícím ukazovákem, který ukazujete koni, stojícímu čelem proti vám. Potom rozvlňte čtyřmetrový provaz. Začněte zlehka, ale potom přidávejte na intenzitě, až se začne třást i ohlávka a kůň se začne cítit nepříjemně. Pokud se kůň tomuto pocitu pokusí uniknout tím, že ustoupí, okamžitě přestaňte se svým působením a dejte mu tak vědět, že cvik provedl správně. Potom znovu rozvlňte provaz (můžete i rytmicky klepat do provazu bičem) a nepřestaňte jím na koně působit, dokud neudělá aspoň malý krůček směrem od vás. Pokračujte tímto způsobem tak dlouho, až vám kůň plně rozumí. Potom po něm začněte požadovat celý krok nebo dokonce dva a později ho vyšlete na samý konec provazu.

Pokud se kůň v průběhu "Jo-Jo hry" pokouší kolem vás proběhnout, nebo k vám stojí natočený bokem, dává vám najevo, že se v jeho hodnotovém systému nacházíte hodně nízko. Kůň by měl být natočený vždycky přímo proti vám a nespustit z vás oči.

Když se kůň od vás bez potíží vzdaluje, zkuste na něj zapůsobit, aby přišel zpátky k vám. Rytmicky si přitáhněte provaz a "ručkujte" po něm tak, aby lehce prokluzoval mezi vašimi dlaněmi, dokud kůň o krok nepřistoupí. Jakmile se tak stane, okamžitě rozevřete dlaně a dejte mu vědět, že cvik provedl správně. Potom ho k sobě znovu rytmicky přivolejte. Když konečně dojde těsně před vás, přestaňte s jakoukoliv aktivitou a podrbejte ho na hlavě. Potom ho znovu vyšlete směrem od vás a znovu přivolejte, dokud všechno neprobíhá zcela bez problémů. Mějte přitom na paměti, že mezi ochotou koně se od vás vzdálit a přiblížit musí být opět rovnováha a kůň od vás musí couvat stejně rychle, jako se k vám blíží. Pokud kupříkladu dobře couvá a nerad se k vám přibližuje (nebo naopak), můžete tím hodně zkazit. Když se totiž zamyslíte nad světem, ve kterém žijeme, zjistíte, že všude rovnováha existuje. Možná, že z jógy znáte energii Jing a Jang, které tuto rovnováhu zajišťují.

"Jo-Jo hra" složí k tomu, abyste zvýšili váš respekt. Pomocí této hry vysíláte koně směrem od sebe a k sobě, aniž byste se přitom hnuli z místa. Je to vlastně jakási kombinace "řídící hry" a "dikobrazí hry".

Každý, kdo chce být "alfa" zvířetem pro svého koně, by se měl umět otočit k němu zády a prostřednictvím "Jo-Jo hry" rozkývat provaz tak, aby se kůň od něj vzdálil na pět kroků a znovu se k němu vrátil. I to vám napomůže stát se skutečným horsemanem, protože tak získáte cit pro pohyb lana i pro to, kde se v každém časovém okamžiku nachází váš kůň. Později vám to také umožní získat nezávislý sed, bez kterého není možné stát se dobrým jezdcem.

Je to také úkol, bez jehož zvládnutí nelze koně zastavit. Pokud se vám tahle hra daří v kroku, můžete i běžet, a pak zkuste zastavit. Kůň by vás měl neprodleně následovat. Díky této hře jste si vytvořili určitou "brzdu" ve svém koni.

5. Kruhová hra

Mnoho lidí se sice domnívá, že se jedná o pouhé lonžování, ale ve skutečnosti je to něco o mnohem významnějšího. Je to nejenom fyzické, ale ve stejné míře také psychické cvičení, při kterém se kůň naučí, že jeho úkolem je udržovat stále stejnou rychlost a vzdálenost od nás, dokud po něm nezačneme požadovat něco jiného. Při normálním lonžování většinou kůň obíhá neustále dokola na vnějším kruhu, zatímco cvičitel bez přestání pošvihává bičem o zem, aby koně udržel v daném tempu. Tělo koně je tak sice trénováno, ale jeho myšlenky se přitom toulají kdovíkde.

"Kruhová hra" začíná vysláním koně do kruhu. Nakreslete si na zemi určitou metu, kterou vaše nohy nesmějí opustit. Potom přivolejte koně, zahrajte si s ním "přátelskou hru" a za pomocí "dikobrazí hry" a "Jo-Jo hry" ho vyšlete od sebe tak, aby se zadníma nohama dostal na kruhovou dráhu. Potom se zaměřte na první zónu, protože právě ta uvádí do pohybu přední nohy koně. Potom již stačí aplikovat "řídící hru" a kůň je tam, kde má být. Měl by se pohybovat beze změny směru nebo rychlosti tak dlouho, dokud ho k tomu sami nevybídnete.

Není přitom nutné stále se otáčet a mít koně na očích. Už staré čínské přísloví říká, že "pokud vám kůň při lonžování zmizí zleva za zády a nezmění směr, musí se vpravo opět vynořit".

V průběhu "kruhové hry" se váš kůň naučí svižně vykročit kupředu a požadovanou rychlostí se pohybovat kolem vás tak dlouho, jak si jen přejete, zatímco vy jenom uvolněně stojíte a opíráte se o bič. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že pokud kůň dělá to, co po něm požadujeme, necháme ho zcela v klidu. Když sám od sebe něco změní, něco proti tomu podnikneme. Pokaždé, když zastaví nebo změní rychlost, přivolejte ho a opět ho vyšlete na kruh. Kůň rychle zjistí, že je pohodlnější zůstat na vnějším kruhu.

Koně, pohybujícího se po kruhové dráze, zastavíme tím, že zaměříme "řídící hru" na jeho záď. Váš kůň se totiž neustále ptá: "Mohu vstoupit?" Vnitřním uchem je přitom natočen směrem k vám, vnitřním okem vás neustále pozoruje a je kdykoliv připraven vykročit za vámi.

Nezapomeňte, že byste měli po koni požadovat minimálně dva okruhy a maximálně čtyři okruhy kolem vás (v dalších úrovních se počet okruhů zdvojnásobuje). Pokud bez pobídky zvládne dva okruhy, dokazuje, že vás respektuje a splnil svůj úkol. Po čtyřech okruzích mu však daný úkol začne připadat nudný.

Pokud chcete udržet svého koně v kondici fyzicky, psychicky i emociálně, není 32 koleček na lonži tím nejlepším způsobem. Chcete-li proto po něm více pohybu na kruhu, přidejte k němu další dva úkoly dle vaší fantazie. Vyhledejte překážky a hračky, nerovný terén, požadujte po koni, aby zrychloval nebo zpomaloval, zkracujte nebo prodlužujte provaz…Dosáhnete tak vynikajících výsledků a komunikace s vaším koněm se tím výrazně zdokonalí.

Nezapomeňte se na všechny tyto hry dívat očima koně!

6. Stranová hra

Čím lépe se váš kůň pohybuje směrem dozadu a do stran, tím lépe zvládne také vše ostatní. Vyzkoušejte si to!

Pokud jste to nikdy s koněm nedělali, vyšlete do strany nejprve jeho hlavu, potom záď, potom znovu hlavu a opět záď, až dosáhnete stejnoměrného pohybu a kůň se pohybuje do boku celým tělem. Jako pomůcku využijte pro tuto hru plot, stěnu stáje, nebo jinou překážku, která zabrání zvířeti pohybu dopředu. Ideální délka provazu je v tomto případě 4 metry. Můžete také zatřepat koncem ocasu, aby kůň pohnul zádí a použít bič nebo tyčku, abyste si od něho udrželi bezpečnou vzdálenost.

Opakovaně se ubezpečte o tom, že máte dostatečně dlouhý provaz, takže když kůň ustupuje směrem od vás, nenarazí na jeho konec. Pokud je hlava koně příliš vzdálená, jeho záď by měla trochu zrychlit. Zatočte proto koncem provazu nebo zahrozte koni rozkmitaným bičem. Často není nutné "kousnout" (dotknout se bičem těla koně), ale pokud jste kousnutí koni slíbili a on přesto neuposlechl, kousněte.

Nebude to dlouho trvat a váš kůň pochopí, co po něm požadujete. Nezapomeňte však procvičovat překroky směrem doleva i doprava, protože jako lidé se dělí na "praváky" a "leváky", také koně mají jednu "dobrou" (oblíbenou) a jednu "špatnou" (neoblíbenou) stranu.

7. Prostorová hra

Protože koně mají od přírody strach z omezení svého pohybu, nenávidí úzké a uzavřené prostory. Z tohoto důvodu s nimi hrajeme "prostorovou hru", která jim v tomto směru pomůže být klidnější a odvážnější.

Postavte se 4 metry daleko od zvolené zdi nebo jiné pevné překážky a vyzvěte vašeho koně, aby tímto prostorem prošel. Pokud se již tato vzdálenost bude zdát některým koním příliš úzká, nabídněte jim o něco větší, šestimetrový prostor. Zjistěte si, s jakou minimální vzdáleností od překážky můžete začít a postupně tuto vzdálenost snižujte, až skončíte u 90 cm, vzdálenosti, která odpovídá přibližně šířce stání v přepravníku pro koně.

Dbejte přitom na to, aby se v tomto omezeném prostoru kůň vždycky cítil příjemně, tedy abyste měli vždycky dostatečně dlouhý provaz, kdyby se kůň na konci uličky chtěl rozběhnout. Potom koně otočte a nechejte ho proběhnout v opačném směru zpátky. Nakonec si budete určovat, zda-li tento omezený prostor kůň projde krokem, prokluše, nebo procválá.

Když zvládnete tuto hru, nebude pro vás příště problém poslat koně do přívěsu, aniž byste tam museli vstoupit před ním.

Jak dlouho se každá z těchto her hraje? Všechno je v pořádku, dokud máte pocit, že vás i vašeho koně hra baví. Může to trvat dvě minuty nebo taky dvě hodiny. Nezapomeňte však nikdy na to, že pokud si uděláte dostatek času k tomu, abyste koně všechno správně naučili, trojnásobně se vám to vrátí.

Těchto sedm her vám zcela zřetelně odhalí každou slabinu a každé "já nechci" u vašeho koně a pomůže vám k jejich odstranění, protože právě zde leží klíč k získání mírnějšího, odvážnějšího a všestrannějšího koně. Naleznete při nich také odpovědi na své vlastní otázky při vaší přeměně na horsemana.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA