Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hlava

Tvar hlavy závisí na tvaru lebky. Je ukazatelem plemenného typu a má vliv na rovnováhu těla. Východní koně mají mozkovou část větší než koně západní. Orientální (východní) koně mají také hlavu ušlechtilejší, suchou (vidíme výčnělky, cévy a jednotlivé svaly) a mají krátkou srst na hlavě. Naopak koně západní mají hlavu lymfatickou (masivnější).
Hlava hřebce je mohutnější a má temperamentnější oko.

Typy hlavy:

  • štičí - arabský kůň
  • klabonosá - kladrubský kůň
  • rovná - anglický plnokrevník
  • ovčí
  • prasečí
  • volská - je krátká a masivní

Záť Ohon

Záď je tvořena pánví a mohutným svalstvem. Názvem zadek se označuje zád včetně pánevních končetin. Podkladem zádě je křížová kost a obě kosti pánevní. Výška v kříži má být o něco nižší než výška v kohoutku, v opačném případě mluvíme o koni přestavěném. Impulz k pohybu vychází od dlouhých svalů zadku, které vzpřimují hřbet. Pánev představuje rameno síly, které má být dlouhé - dlouhé svaly jsou pak schopny většího stažení a roztažení a lépe tak vzpřimují hřbet a tím zvyšují rychlost. Proto má být záď široká, zvláště u tažných koní, u jezdeckých koní má být dlouhá. Pánev klisny je prostornější než pánev hřebce, křížová kost je kratší a širší, je uložena vodorovně, proto bývají klisny v zádi (v kříži) přerostlejší než hřebci. Pánevní vchod (kruh) je u klisny kruhovitý, u hřebců srdčitý.

Podle délky rozeznáváme záď:

  • dlouhou
  • středně dlouhou
  • krátkou

Při pohledu zboku je záď:

  • rovná - sklon zádě je podmíněn polohou pánevních kostí a kosti křížové, ta by měla být v takové poloze, aby byla vodorovným prodloužením bederních obratlů. Pak je přenášení pohybového impulzu efektivní.
  • mírně skloněná
  • sražená - u sražené zádě je přenos pohybu lomený. Tento nedostatek u chladnokrevných koní kompenzuje mohutené svalstvo široké zádě.

Při pohledu zezadu rozeznáváme záď:

  • oválnou - většinou ji pozorujeme u jezdeckých koní
  • kulatou - u arabských koní
  • louplou (štěpenou) - ta je tvořena mohutnou svalovinou a vyskytuje se převážně u chladnokrevných koní
  • střechovitou - je opakem louplé zádě a je nežádoucí
  • čtvercovou
  • hranatou - povětšinou u starších koní

Ohon, neboli ocas:

Ocas - husný svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu nebo trysku jako "kormidlo", v klidu na odhánění dotěrného hmyzu. Základem ocasu je 17-19 ocasních obratlů, mezi kterými jsou uloženy chrupavčité destičky umožňující pohyblivost obratlů.

Hrdí a temperamentní koně nosí oháňku vysoce zdviženou a za běhu jim vlaje jako praporec. Příliš svěšená oháňka nikdy nesvědčí o bujnosti a zdraví, ba právě naopak, takový ocas mají koně flegmatičtí či nemocní.

Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne - koním se proto musí přistřihovat nebo protrhávat a pečlivě pročesávat. Kupírování se dnes provádí pouze u některých plemen tažných koní, aby se nezamotával do postraňků, nebo k zvýraznění muskulatury zádě, či u koní honebních.

Rozlišujeme ocas:

  • vysoko nasazený - takový ocas koně zdobí a vyskytuje se při vodorovně uložené křížové kosti. Koně takový ocas nesou vysoko v oblouku a můžeme ho vidět např. u arabských koní.
  • nízko nasazený - většinou ho lze vidět u koní se sraženou zádí, nebo u chladnokrevných koní
  • zastrčený (zapíchnutý) - tento ocas nevypadá moc pěkně
  • beraní - je vidět u nemocných koní, kteří mají ovhabnuté nervy a svaly
  • myší - takový ocas je prořídlý
  • bažantí - tento ocas se odshora směrem dolů zužuje
  • nakřivo nesený - takovému ocasu se říká praporek
  •  

Hrudník a prsa

Popis koňského hrudníku:

Hrudník je přední část trupu. Je ohraničen hrudními obratli a k nim se upínajícími žebry, hrudní kostí, svaly, velkými cévami, dýchací trubicí a jícnem. Z 18 párů žeber je 10 nepravých a ty vytvářejí žeberní oblouk. Hrudník je kuželovitého tvaru. Prostorný hrudník s odpovídající kapacitou je žádoucí pro fyziologické funkce důležitých orgánů - srdce, plic a cév. Důležitá je hloubka, šířka a délka hrudníku.

  • Hloubka hrudníku - je vzdálenost mezi nejvyšším bodem kohoutku a prsní kostí, dosahuje 48 - 50% výšky koně. Čím je hrudník hlubší, tím se vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou, šikmou lopatku. Menší hloubka je provázená u vysokonohých koní krátkou a strmou lopatkou. Dolní okraj hrudníku u vysokonohých koní leží nad loketním hrbolem. Vysokonohost není v chovu žádoucí ani u jezdeckých koní.
  • Šířka hrudníku - je dána klenbou žeber, proto je hrudník v krajině nepravých žeber širší než vpředu. Stavba přední části hrudníku je významná pro rozvoj srdce, zadní části pro rozvoj plic. Kromě fyziologických důvodů je příliš úzký hrudník za lopatkou (klínovitý) nežádoucí i u jezdeckých koní kvůli nestabilitě sedla.
  • Délka hrudníku - je důležitá pro jeho funkci, zvláště pak u cvalových koní, u kterých maximální vyklenutí žeber dozadu umožňuje povrchové dýchání zadními laloky plic. Naopak kratší široké hrudníky těžkých koní vyžadují dýchání hluboké. U dlouhého hrudníku je též dlouhá prsní kost, kostální úhly jsou při zešikmení žeber větší, vyklenutí žeber je velké a jejich vzdálenost ke kyčelnímu hrbolu je menší, slabina je krátká, kůň je tedy tzv. dobře uzavřen. K uzavření koně se přihlíží při výběru.

Popis koňských prsou:

Prsa, která tvoří přední část hrudníku, mají být široká úměrně podle výkonnostního typu koně. Mezi délkou a tloušťkou krku a šířkou a osvalením prsou je zřetelný vztah. Chladnokrevní koně mají krátký svalnatý krk a muskulaturní prsa, u teplokrevných koní jezdeckého typu je nutné při úměrné šířce prsou akcentovat délku hrudníku.

Rozeznáváme prsa:

  • Široká - u velmi širokých prsou jsou kompenzací sbíhavé postoje.
  • Úzká - u velmí úzkých prsou jsou zase kompenzací rozbíhavé postoje. Úzká prsa jsou nežádoucí, vyskytují se často u koní s prodlouženou dobou ontogeneze.
  • Kozí - taková prsa jsou úzká, zapadlá mezi vysunuté ramenní klouby.
  • Jestřábí - svalstvo je slabě vyvinuto a prsní kost vyčnívá (posuzováno z profilu).
  • Kohoutí - prsní kost vyčnívá jako u jestřábích prsou, avšak osvalení je lepší.

 

Kosterní soustava

Lebka

  • je tvořena plochými kostmi, které jsou pevně spojeny švy. Kloubní spojení je pouze u dolní čelisti.
  • rozlišujeme na ní kost nosní, čelní, temenní, horní a dolní čelist


    Páteř
  • tvoří ji obratle a v jejím průběhu je páteřní kanálek, ve kterém je uložena mícha
  • je složena ze 7 obratlů krčních
  • 18 obratlů hrudních
  • 6 obratlů bederních
  • 5 obratlů křížových (ty tvoří křížovou kost)
  • 15 - 21 obratlů ocasních


    Žebra

Rozlišujeme žebra:

  • pravá - je jich 9 párů, jsou přirostlé k hrudní kosti a tvoří tzv. hrudní koš
  • nepravá - též 9 párů, pomocí chrupavky se připojují vždy k předcházejícímu žebru a vytvářejí tzv. hrudní oblouk
  • kůň nemá klíční kost


    Přední končetina
  • skládá se z lopatky, kosti pažní, vřetenní a loketní (je zde výběžek okovec), nadprstní a bodcové, spěnkové, korunkové a kopytní. Součástí kopytního kloubu jsou kůstky sezamové a střelkové.

    Zadní končetina
  • začíná pletencem pánevním, který je tvořen párovými kostmi kyčelními, stydkými a sedacími. Pánev samic je okrouhlejší, prostornější a výčnělky pánevních kostí jsou více zaoblené.
    Na pánev navazuje kost stehenní, holení a lýtková, patní, nártní, spěnková, korunková a kopytní.

Nervová soustava

Základem nervového ústrojí je nervová buňka - NEURON.
Spojení jednotlivých nervových buněk je uspořádáno tak, že neurit jedné nervové buňky je spojen s dendritem druhé nervové buňky. Spojení nervových buněk vytváří synapse (zápoje), ve kterých dochází k předání vzruchu.
Obrazek

Každá změna, která podráždí nervovou buňku se nazývá podnět a nervové buňky, které přijímají podněty z vnějšího prostředí se nazývají receptory.

Máme 2 druhy receptorů:

  • EXTERORECEPTORY - zachycují vnější podráždění (např. štípnutí)

 

  • INTERORECEPTORY - přenáší vnitřní podráždění (např. hlad)


Podnět vyvolá podráždění, které se přenese do centra, kde se mění na vzruch. Nervová vlákna, která vedou vzruchy z tkání a orgánů do nervových center jsou vlákna dostředivá a ta která vedou vzruchy z nervových center orgánů a tkání jsou vlákna odstředivá.


Nervovou soustavu dělíme na:
1. CNS - centrální nervovou soustavu
2. ONS - obvodovou nervovou soustavu
3. VNS - vegetativní nervovou soustavu



CNS - CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
Skládá se z mozku a míchy

Mozek

  • je uložen v dutině lebeční a tvoří jej:

Mozkové polokoule

  • jsou tvořeny na povrchu z šedé mozkové kůry a uvnitř bílé hmoty. Jsou nejvyšším orgánem nervové soustavy, řídí veškerou činnost organismu.

Čichový mozek

  • je centrem čichového ústrojí. Je jen průměrně vyvinutý (značně vyvinutý je např. u šelem).

    Mezimozek
  • řídí dechový aparát, srdeční činnost, pánevní orgány, termoregulaci a hospodaří s cukry, vodou a solemi.

    Střední mozek
  • je centrem zrakového a sluchového centra, pohybových reflexů a jsou v něm nervové dráhy, které spojují zadní mozek s předním mozkem.

    Mozeček
  • je v něm centrum pro regulaci pohybu, udržování rovnováhy, polohy těla a končetin.

    Most
  • leží pod mozečkem a je to spojnice s míchou.

    Prodloužená mícha
  • řídí dýchání, reflexní děje (sání, polykání, kýchání, slinění a slzení) a krevní oběh.


    Mícha
    Navazuje na prodlouženou míchu, prochází páteřním kanálkem a končí v křížové oblasti. Meziobratlovými otvory vystupují z míchy míšní nervy krční, hrudní, bederní, křížové a ocasní.
    Je složená z vnitřní šedé hmoty ve tvaru "H" a na povrchu je pokryta bílou hmotou.



    ONS - OBVODOVÁ NERVOVÁ SOUSTAVA
    Tvoří ji síť nervů, které prochází všemi tkáněmi a orgány a jsou spojeny s CNS.

    Podle místa výstupu dělíme nervy na:
  • mozkové nervy - inervují (ovládají) orgány hlavy (př. čichový, trojklaný, zrakový, okohybný, jazykohltanový, sluchově rovnovážný,...)
  • míšní - inervují trup a končetiny

    Dále ještě rozlišujeme nervy:
  • dostředivé - vedou vzruchy do CNS
  • odstředivé - vedou vzruchy od centra do těla



    VNS - VEGETATIVNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA
    Řídí činnost ústrojí, které nepodléhá vůli jedince (trávení,...). Je řízena centrální nervovou soustavou.
    Inervuje všechny tkáně těla, řídí jejich růst, výživu, působí na hladkou a srdeční svalovinu.

    Rozeznáváme 2 typy VNS:

    SYMPATIKUS
  • vybíhá z každého obratle míchy.
  • po určitých úsecích vytváří uzliny - GANGLIA. Z ganglií se sympatikus bohatě větví a vstupuje do vnitřních orgánů - působí na rozkladné procesy.
  • působí přes den

    PARASYMPATIKUS
  • působí až v noci

také se bohatě větví na ganglia

Sympatikus a parasympatikus působí navzájem protikladně (vzájemně se doplňují).



ČINNOST NERVOVÉHO ÚSTROJÍ

Nervové ústrojí přijímá z vnějšího i vnitřního prostředí vzruchy, vede je do ústředí, kde se zpracují a vyvolají přiměřenou reakci. Základním projevem činnosti nervového ústrojí je REFLEX. Je to převod vzruchu z přijímacího orgánu, neboli receptoru do nervového ústrojí a z ústředí k výkonnému orgánu - efektoru. Dráha, po které reflex probíhá se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK.Obrazek

  • Reflexy rozeznáváme:
  • nepodmíněné - zvíře se s nimi již rodí (např. dýchání, slinění, sání, polykání,...). Jsou poměrně stálé a nemění se po celý život. Patří sem i instinkty - pohlavní, potravový a obranný.

podmíněné - jsou získané, vznikají při dlouhodobém působení nebo opakování určitých podmínek. Jsou nestálé, dočasné a při změně podmínek zaniká. Umožňují zvířatům přizpůsobit se proměnlivému životnímu prostředí - tato schopnost se nazývá adaptace.


Trávicí soustava

Trávicí soustavu tvoří orgány, ve kterých probíhá metabolismus živin a formování nestrávených zbytků do výkalů. Tyto orgány jsou umístěny za sebou tak, jak se postupně podílí na zpracování potravy. Potrava projde trávicím traktem za 38 - 48 hod.

TRÁVICÍ TRUBICE

Stěna trávicí trubice se skládá ze 4 vrstev. Vnitřní stěnu tvoří sliznice, na ní je podslizniční vazivo, další vrstvou je hladká svalovina a na povrchu se nachází pobřišnice.
Jinak trávicí soustavu tvoří:

Dutina ústní

  • je přizpůsobena k uchopení, rozmělnění a proslinění potravy. Vpředu je ohraničena velmi pohyblivými pysky, z boku tvářemi a žvýkacími svaly. Strop tvoří tvrdé a měkké patro a na spodině je jazyk.
  • jazyk má 3 části a to volný, velmi pohyblivý hrot, méně pohyblivé tělo a kořen jazyka. Tvoří ho žíhaná svalovina a na jeho povrchu jsou nitkovité bradavky, ve kterých jsou uloženy chuťové pohárky.
  • zuby tvoří řezáky ( INCISIVI ), špičáky ( CANINY ), předstoličky ( PREMOLARES ) a stoličky ( MOLARES ).
  • do dutiny ústní vúsťují slinné žlázy, které reflexně vylučují při žvýkání sliny, obsahující enzymy PTYALIN a MUCIN, které se podílejí na počátku trávení. Produkce slin je až 20L za den.

Hltan

  • zde se kříží cesta dýchací s cestou trávicí.

    Jícen
  • probíhá po levé straně průdušnice a dopravuje potravu do žaludku. A protože kůň má jiné vústění jícnu do žaludku než má člověk, nemůže zvracet!

    Žaludek
  • kůň má jednoduchý žaludek, který má obsah 15L. Je vystlán žlaznatou sliznicí narůžovělé barvy.
  • dochází zde k štěpení cukrů, bílkovin a částečně tuků. Na trávení se podílí žaludeční šťávy, které obsahují PEPSIN (štěpí bílkoviny) a kys. solnou (štěpí cukry).

    Tenké střevo
  • skládá se ze 3 částí a to dvanáctníku, lačníku a kyčelníku. Na vnitřní straně střeva jsou krátké výrůstky - klky, které posouvají potravu.
  • v celém tenkém střevě dochází k vstřebávání živin přes stěnu střevní do krevního oběhu.
  • do tohoto střeva vúsťují játra, jejichž produkt žluč se podílí na trávení tuků. Dále sem ústí slinivka břišní, která vylučuje pankreatické šťávy.

    Slepé střevo
  • je součástí tlustého střeva, má obsah 50L a probíhá zde kvašení zejména buničiny. Žijí zde nálevníci a prvoci.

    Tlusté střevo
  • zde končí trávení tuků, dochází zde k zahušťování nestrávených zbytků, které se formují do výkalů a konečníkem odchází ven.
  • dělí se na velký a malý tračník

    Konečník
  • tvoří ho dva svěrače a to vnitřní svěrač, který je tvořen hladkou svalovinou a vnější svěrač, který je ze svaloviny příčně pruhované.


    TRUS
    Má zelenohnědou barvu, je soudržný a lesklý. Velikost kobylinců se pohybuje kolem 5 cm.
    Kůň kálí po 2 - 3 hodinách a za 24 hod. vyprodukuje 10 - 20 kg trusu.


    TRÁVICÍ ŽLÁZY
    Patří sem žlázy nacházející se ve stěně trávicí trubice a přídatné žlázy, tj. slinné žlázy, slinivka břišní a játra.

    Slinivka břišní (Pankreas)
  • leží v blízkosti žaludku a vúsťuje do tenkého střeva.
  • vylučuje pankreatické šťávy bohaté na enzymy TRYPSIN (štěpí bílkoviny), AMYLÁZU (štěpí cukry) a LIPÁZU (štěpí tuky).
  • protože je to žláza s vnitřní sekrecí vylučuje hormon INZULIN, který reguluje hladinu cukru v krvi.

    Játra (Hepar)
  • jsou největší trávicí žlázou (3 - 10 kg) a skládají se z několika laloků. Ukládají se v nich živiny a vitamíny, jsou zásobárnou krve, krev se zde zbavuje škodlivin a odpadních látek, které potom vylučují ledviny.
  • vstřebané živiny se zde syntetizují. Z jednoduchých cukrů vzniká glykogen, z aminokyselin bílkoviny apod.
  • vytváří se v nich žluč a protože kůň nemá žlučník, je žlučovody vedena do tenkého střeva, kde se podílí na trávení tuků.

 

Krevní soustava

Všechny buňky, tkáně a orgány živočišného těla potřebují ke své činnosti a životu neustále kyslík a živiny a současně neustálé odvádění zplodin látkové přeměny. Tyto úkoly plní krev, která stále proudí v uzavřené soustavě trubic, tj. v krevním oběhu.

Krev tedy v organismu plní tyto funkce:

  • přináší živiny a kyslík buňkám
  • odvádí zplodiny látkové přeměny
  • přináší hormony jednotlivým orgánům
  • řídí a udržuje tělesnou teplotu (37,5 - 38,5°C)
  • chrání před nemocemi (bílé krvinky)
  • reguluje množství vody a soli v těle

    Množství krve - 7,5 - 10,5% hmotnosti koně, tj asi 48L.

    KREV
  • je neprůhledná, červená tekutina

Krevní plazma

  • je tekutá část krve, jantarové barvy a obsahuje 90% vody a 10% sušiny. Z toho 9% je organických sloučenin a asi 1% anorganických látek.

    Erytrocyty
  • jsou to buňky okrouhlého tvaru, u savců nemají jádro, ale u ptáků ano
  • obsahují červené krevní barvivo hemoglobin - je to bílkovinná látka, obsahující železo. Na železitou složku hemoglobinu se při dýchání váže kyslík, který se v tkáních předává buňkám - dochází k okysličení buněk a naopak dojde k vázání oxidu uhličitého, který hemoglobin odvádí do plic.
  • neustále se tvoří v červené kostní dřeni, má-li organismus dostatek vitamínů skupiny B a minerálních látek (Mn, Cu), ale hlavně železa
  • v 1 mm krychlovém je jich asi 7 000 000. Množství samozřejmě ovlivňuje věk, pohlaví, výživa a zdravotní stav.
  • životnost červených krvinek je několik týdnů, nejvíce však 120 dní
  • odumřelé krvinky se vstřebávají ve slezině

    Leukocyty
  • jsou to buňky s jádrem, nemají stálý tvar, neobsahují hemoglobin, ale jejich barva je žlutozelená
  • samostatně se pohybují, mají schopnost prostupovat stěnou krevních vlásečnic a pronikat do mezibuněčných prostor a na povrch sliznice.
  • mají schopnost pohlcovat mikroorganismy, choroboplodné zárodky a zbytky odumřelých tkání. Tato schopnost se nazývá fagocytóza.
  • v 1 mm krychlovém je přibližně 7000 bílých krvinek, počet se mění podle zdravotního stavu a na 1 krvinku připadá asi 700 - 1000 erytrocytů.

    Trombocyty
  • jsou to drobná krevní tělíska, nepravidelného tvaru, jsou křehké a u savců nemají jádro
  • žijí 3 - 5 dnů a podílí se na srážlivosti krve
  • při krvácení, když se krev dostane do styku se vzduchem se destičky shlukují a rozpadávají. Uvolňují enzym trombokináza, jehož působením vzniká nerozpustný fibrin a krev vytváří sraženinu
  • v 1 mm krychlovém je jich zhruba 300 000

    Hemokonie
  • tvoří se z uhynulých rozpadlých červených krvinek



    KREVNÍ OBĚH
    Tvoří ho vlásečnice, žíly, tepny, srdce a slezina.

    Vlásečnice (Kapiláry)
  • jsou to nejtenčí cévy, které tvoří husté sítě
  • jejich stěnami dochází k přenosu živin do tkání a naopak přechodu produktů výměny látkové z tkání do krve.

    Žíly (Vény)
  • jsou cévy, které vedou krev do srdce
  • jsou uloženy při povrchu těla a jsou vidět pod kůží

    Tepny (Artérie)
  • jsou cévy, které vedou krev od srdce
  • v těle jsou uloženy hlouběji

    Srdce (Cor)
  • je to dutý svalový orgán
  • rozlišujeme na něm 4 povrchové vrstvy:

 

  • Složení srdce:
    Dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru. Mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní.

    Spojení srdce s cévní soustavou je:
  • 5 - 8 plicními žílami
  • přední a zadní dutou žílou
  • srdečnicí (Aortou)
  • plicní tepnou (Plícnicí)

    Krev může plnit svoji funkci jen když je v cévní soustavě v neustálém pohybu. Tento pohyb zajišťují rytmické pohyby srdce, které vhání krev pod tlakem do srdce. Srdeční tep se skládá ze dvou fází:
  • Systoly - při systole se srdce smršťuje a vhání krev do cév.
  • Diastoly - při ní srdce ochabuje a naplní se krví. Systola předsíní nastává současně s diastolou komor. Tyto rytmické pohyby udržují krev stále v jednosměrném pohybu.


    Podle funkce a průběhu cév dělíme krevní oběh na 3 části:

    1. Malý krevní oběh (plicní)
  • začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí odkysličenou krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků. Zde dojde k okysličení a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do 5 - 8 plicních žil, které ji vedou do levé předsíně.

    2. Velký krevní oběh (tělní)
  • z levé předsíně vede okysličená krev do levé komory a odtud aortou do celého těla, kde odevzdá živiny a kyslík do tkání a buněk. Do krve se vrací produkty látkové přeměny a oxid uhličitý. Tato odkysličená krev se vrací z jednotlivých orgánů přední a zadní dutou žílou do pravé předsíně.

    3. Vrátniční krevní oběh (jaterní)
  • představuje ho vrátniční žíla, která odvádí krev bohatou na živiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater. Zde se živiny zpracují a krev je odtud odvádí jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně.


    Slezina (Lien)
  • nachází se v levé polovině dutiny břišní
  • je plochá , oproti jiným druhům zvířat má trojúhelníkovitý tvar a fialovou barvu (např. u skotu je šedá, u ostatních zvířat hnědočervená a má podlouhlý tvar)
  • na povrchu je pouzdro, ze kterého prostupují do vnitřní tkáně přepážky, které dělí slezinu na větší počet oddílů. Uvnitř je dřeň, bohatá na mízní uzlíčky a červené a bílé krvinky.

 

 

 

 

 

 

 

Dýchací soustava

Orgány dýchací soustavy zajišťují výměnu plynů mezi organismem a prostředím, tedy příjem kyslíku a vylučování oxidu uhličitého.


Dýchací cesty
Tvoří je dutina nosní, hrtan, průdušnice, průdušky a průdušinky.

Nosní dutina

  • začíná nozdrami a končí dvěma nosními průchody do hrtanu. Vpředu je vystlána růžově červenou dýchací sliznicí, která zachycuje prach a zvlhčuje přijatý vzduch. V zadu je bledě žlutá sliznice čichová, jejíž hlenovité žlázy vylučují hlen, který chrání a zvlhčuje sliznici.

    Hrtan
  • je to krátká trubice, složená z pěti chrupavek, které jsou vzájemně spojeny klouby, svaly a vazy. Uvnitř je vystlán sliznicí. Je zde uloženo hlasové ústrojí, které tvoří dvě pružné vazy napnuté mezi štítnou chrupavkou a chrupavkami koncovými. Hlasové vazy a svaly tvoří společně se sliznicí tzv. hlasivky. Mezi nimi je průchod zvaný Hlasová štěrbina.

    Průdušnice
  • je trubice složená z chrupavčitých prstenců a spojuje hrtan s plícemi. Při kořeni plic se rozděluje na pravou a levou.

    Průdušky

 

přivádějí vzduch do plic a dělí se na stále jemnější a jemnější průdušinky.Obrazek

Průdušky- jsou ukončeny plícními alveolami

·         Dýchací orgány

Plíce

·         jsou umístěné v dutině hrudní

·         na povrchu je kryje poplicnice

·         dělí se na pravou a levou polovinu, které spojují průdušky. Ty se v plicích dále dělí na jemné průdušinky, ukončené plicními sklípky, neboli plicními alveolami, kde dochází k výměně plynů = vzdušný kyslík je vázán na hemoglobin erytrocytů. Zpětně je uvolňován oxid uhličitý.

Dýchací svaly

·         jsou svaly dutiny hrudní, zejména mezižeberní, břišní a prsní svaly a bránice.

Mechanika dýchání
Při vdechu

·         rozšíří se mezižeberní prostory, uvnitř hrudního koše se zmenší tlak, bránice se vychlípí do dutiny břišní, plíce se roztáhnou a nasávají vzduch.

Při výdechu

·         naopak dýchací svaly ochabnou, bránice se vyklene zpět do dutiny hrudní, zvýší se vnitrohrudní tlak a plíce se zmenší.

  • Rozeznáváme 3 druhy dýchání:

·         vnější - je to výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi

·         vnitřní - dochází k výměně kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a alveolami

·         tkáňové dýchání - výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi

Svalová soustava

Základní vlastností svalu je schopnost reagovat smršťováním na podráždění. Ústřední nervová soustava vysílá ke kosternímu svalstvu stále slabé podněty a tím pádem je sval neustále v určitém napětí. To se nazývá svalový tonus.
Svaly jsou bohatě prokrvovány a po podráždění se sval nesmrští ihned, ale až po určité době. Je-li ovšem frekvence podnětu vyšší než 25 za vteřinu, přijde nový podnět do svalu ve chvíli, kdy je sval ve stavu smrštění. Sval se proto neuvolní, ale zůstane smrštěný po delší dobu. Nastává tzv. tetanické smrštění.

Svalovinu rozlišujeme:

  • hladkou - nelze ovládat vůlí jedince, např. pohyb střev
  • příčně pruhovanou - lze ovládat (je to veškeré kosterní svalstvo)
srdeční svalovina- zajišťuje srdeční činnost

Každý jednotlivý sval je tvořen svalovými vlákny - FIBRILAMI. Fibrila je široká 5 - 150 mikrometrů a dlouhá až 40 cm.
Rozlišujeme 2 druhy fibril. Aktinofibrily a mezofibrily. Aktinofibrily jsou tenké, bílé a světlé, naopak mezofibrily mají Obrazekbarvu černou jsou silné a tmavé.
  • Při svalové práci pak dochází k zasouvání aktinofibril mezi mezofibrily.

    Ale k tomu, aby svalová práce mohla být vykonávána je zapotřebí energie. Jejím zdrojem jsou tuky (Lipidy) a cukry (Sacharidy). Sacharidy se ve formě glykogenu ukládají v játrech a později se pomocí ATP - adenosintrifosfát - přeměňuje glykogen na energetickou složku.
    Po určité době nastává při práci svalová únava a ve svalech se hromadí únavové látky (kys. mléčná, uhličitá, oxid uhličitý apod.). Cvikem sval mohutní, tak rychle se neunaví a pracuje úsporněji.

    Průřez svalu
v 1 cm čtverečním je 10 - 20 tisíc svalových vláken, které spolu vytváří tzv. Obrazeksnopce.

Primární snopce jsou obaleny jemnou vazivovou blankou. Dále se spojují v snopce sekundární a terciální, které jsou obaleny stále silnější blánou. Spolu vytváří tzv. svalové bříško, které na obou koncích přechází v úponové šlachy, kterými je sval připevněn ke kostře.
Svaly přední končetiny

  • svaly připojující končetinu k trupu - k trupu upevňuje sval kápový a pod ním sval kosočtverečný. K hlavě připojuje sval kývač a k trupu přitahuje končetinu hluboký prsní sval a povrchový prsní sval.
  • svaly plece - obalují lopatku a pažní kost. Je to natahovač a ohýbač ramenního a loketního kloubu. Nejmohutnější je trojhlavý sval pažní.
  • svaly předloktí - natahovače a ohýbače zápěstí a prstů.


    Svaly zadní končetiny
  • svaly pánevní - je to povrchový hýžďovec a střední hýžďovec
  • svaly stehenní - obalují stehenní kost. Patří sem ohýbače a natahovače stehenního a hleznového kloubu.
  • svaly bérce a konce končetiny - ohýbače a natahovače hleznového a patního kloubu a kloubů prstů.

Vylučovací soustava

Slouží k vylučování odpadních látek vzniklých při látkové výměně v organismu. Skládá se z ledvin a z vývodných cest močových.

Ledviny

  • jsou párový orgán, uložený v dutině břišní v bederní oblasti po obou stranách páteře
  • levá ledvina má tvar fazolovitý a pravá srdčitý (tato zvláštnost je pouze u koně)
jejich barva je červenohnědá a mají hladký povrch. Jsou obaleny vazivovým obalem a tukovým pouzdrem, který chrání ledviny před chladem a proti otřesům. Na vnitřním okraji je zářez, tzv. ledvinová branka, kterou do každé ledviny vstupuje tepna a vycházejí žíly a močovod.

Na průřezu ledvinou vidíme dvě rozdílné vrstvy. Vnější červenohnědá je ledvinová kůra (tzv. vrstva korová), pod ní je uložena světlejší, paprskovitě uspořádaná ledvinová dřeň (vrstva dřeňová) a mezi nimi je hustá síť krevních Obrazekcév.
  • Základní stavební a funkční jednotkou ledvin je NEFRON:
je to kanálek, který začíná v kůře ledvin jako klubíčko krevních vlásečnic, nbl. glomerulus obalený Bowmanovým pouzdrem a dohromady tvoří ledvinové tělísko. Dále pokračuje jako stočený kanálek 1. řádu, pak následuje Henleova klička a stočený kanálek 2. řádu a nakonec ústí do sběrného kanálku. Jednotlivé sběrné kanálky se napojují na močovod, který odvádí moč do močového měchýře. Délka jednoho nefronu je 8 -12cm. Obrazek

·         Moč
Moč je žlutá, vazká, zakalená tekutina charakteristického zápachu, která obsahuje ve vodě rozpuštěné zplodiny látkové přeměny (čpavek, kys. močová, chlorid sodný).
Tvoří se v ledvinovém tělísku. Céva přivádějící krev je širší než céva, kterou krev z klubíčka odchází, proto je tlak v cévním klubíčku vysoký, což umožňuje filtrování krve. Tento filtrát je prvotní moč, která kromě vody obsahuje také živiny a soli významné pro organismus. Tyto látky se v ledvinových kanálcích vstřebávají zpět do krve a tekutina se mění na definitivní moč.
Z ledvin moč odchází močovody do močového měchýře. Při naplnění se jeho stěny napnou a podráždí nervové zakončení. Svalovina stěny močového měchýře se stahuje, svěrač se uvolní a zvíře močí.
Množství vyloučené moči závisí na druhu krmiva, množství přijaté vody a také na
zdravotním stavu zvířete. Kůň vyloučí přibližně 5 - 8 litrů za den.

Močové cesty

·         zajišťují odvod moče z ledvin, její shromažďování a následný odvod z organismu



 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Konské komentáře.

(Ninišek, 4. 6. 2013 17:03)

Koně jsou stavěni na ježdění nebo na tahání dřeva.
Koně mají různá jména jako třeba:Idea,Ferda,Čikita,Čardášek,Čipero.

Kopírování

(WerushQa, 24. 7. 2009 13:24)

Ahoj, nevadí, že jsem si to zkopčila do blogu? Samozřejmě se zdrojem.
Muj blog: www.konejsoumujcelysvet.estranky.cz

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA