Jdi na obsah Jdi na menu
 


Red Rum

30. 10. 2008

Red Rum

Příběh:

Red Rum, kůň - legenda, který třikrát zvítězil v nejslavnější světové steeplechase. Kromě tří vítězství obsadil dvakrát druhé místo, zlepšil traťový rekord o 18,5 vteřiny a mnoho let po odchodu z dostihové dráhy byl populárnější než řada lidských hvězd showbyznysu...

Red Rum se narodil 3. května 1965 v irském hrabství Kilkenny na farmě Martyna Eneryho. Spojení hřebce Quoruma a klisny Mared napovídalo, že by z hříběte mohl být sprinter, ale hluboko v hřebečkově pedigree se vyskytovali odolní a vytrvalí koně. Red Rum dostal do vínku bojovnost a vůli po vítězství, ale už jako roček byl tak sebevědomý a drzý, že se jeho první trenér Tim Molony rozhodl zbavit jej vyhlídek na kariéru plemeníka, aby s ním vůbec mohl pracovat.

Na dostihové dráze se nohatý hnědák objevil poprvé v dubnu 1967 v Aintree. Souboj mezi ním a klisničkou Curlicue o vítězství v dostihu na 1000 metrů nerozhodla ani cílová fotografie. Během následujících pěti sezón běhal Red Rum nejprve dostihy rovinové, potom přes proutěné překážky a nakonec i steeplechase v barvách dvou majitelů. V jeho sedle se vystřídalo 18 jezdců, mezi nimi i Lester Piggott. Až v srpnu 1972 se spojily životní cesty Red Ruma, Donalda McCaina a Noela le Mara.

Noel le Mare už jako malý chlapec, když prodával noviny v chladu a dešti liverpoolských ulic, si stanovil tři cíle: oženit se s krásnou dívkou, stát se milionářem a vyhrát Velkou národní. Zatímco prvního cíle dosáhl poměrně brzy, pro splnění druhého musel řadu let tvrdě pracovat a ještě jako osmdesátiletý trávil část dne v kancelářích své stavební firmy.

Štíhlý, vždy dokonale oblečený muž, který za svou dlouhověkost vděčil golfu, spánku, skleničce sherry před obědem a skleničce whisky a cigaretě před večeří, se o dosažení třetího cíle pokoušel od roku 1965, ale ani Ruby Glen, ani Furore II v roce 1969 v jeho barvách neuspěli.

Donald McCain, známý v dostihovém světě pod přezdívkou Ginger, se pohyboval mezi koňmi od dětství. S výškou téměř 190 cm a rameny zápasníka však nemohl pomýšlet na kariéru dostihového jezdce. Živil se jako taxikář a na předměstí přímořského letoviska Southport si otevřel obchod s ojetými automobily. Za domem vybudoval z garáží nevelké stáje a v těch se postupně objevilo několik koní. Žádný z nich však velké dostihy nevyhrával.

Až když se McCain seznámil s Noelem le Marem, dostal konečně šanci koupit koně podle svých představ. Red Ruma měl vyhlédnutého už dlouho, ale až le Mare byl ochoten podepsat šek na 6000 liber, které za Red Ruma majitel požadoval.

McCain připravoval své koně na jediném rovném místě s měkkým povrchem, které měl k dispozici - na mořské pláži - a pro zpestření je nechával vybíhat na vrcholky písečných dun. Po práci chodili koně dlouhé úseky v moři, které blahodárně působilo na drobné bolístky nohou, jež právě Red Ruma tu a tam sužovaly.

Na počátku sezóny 1972/73 zvítězil Red Rum v pěti dostizích, potom obsadil třetí, druhé a čtvrté místo a na start Velké národní nastupoval jako favorit spolu s největší hvězdou zpod Jižního kříže, australským valachem Crispem. Ten se okamžitě po startu prodral do vedení a s výjimkou Red Ruma žádný jiný kůň v dostihu neúčinkoval. Crisp odvodil celý dostih, ale v závěru mu došly síly. Red Rum, výborně jetý Brianem Fletcherem, jej v posledních metrech předstihl a zvítězil v novém traťovém rekordu.

Noel le Mare měl v dostihu ještě dalšího koně, Glenkilna, jehož jezdec nesl první barvy majitele, kaštanově hnědé se žlutým kosočtvercem, a stejnou čapku. Aby se odlišil, měl Brian Fletcher čapku žlutou a po vítězství, snad z pověrčivosti, už nechtěl v jiné čapce Red Ruma jezdit. Noel le Mare požádal o změnu dostihových barev!

Pro další ročník Velké národní přidělil handicaper Red Rumovi 76 kg, ale na dobré dráze nebylo olovo tak velkou přítěží. Red Rum cválal od 26. překážky na špici a strojovým tempem, kterému nikdo ze soupeřů nestačil, si doběhl pro sedmidélkové vítězství. Byl tehdy teprve druhým koněm minulého století, kterému se podařilo vyhrát Velkou národní dvakrát za sebou.

V roce 1975, po dlouhých letech nejistoty a finančních potíží, úpadek Velké národní vyvrcholil. V obrovských prostorech Aintree se ztrácelo pouhých 9000 diváků, připravených oslavit Red Rumovo třetí vítězství. Na těžké dráze však Red Rum podlehl finiši irského veterána L´Escargota, který nesl o 5 kg méně. Ošetřovatel Billy Allison klečel v šoku dlouho po dostihu uprostřed rozmáčené rovinky a jen těžce se smiřoval se skutečností, že jeho svěřenec byl poražen.

O rok později se situace opakovala. Briana Fletchera, který skončil kvůli zdravotním potížím a neshodám s trenéry, nahradil Tommy Stack, ale přestože Red Rum překonal ve vedoucí pozici poslední překážku, neodolal mohutnému závěru desetiletého ryzáka Rag Trada.

Druhého dubna 1977 přilákala Velká národní mnohem větší návštěvu. Stalo se tak díky finanční injekci sázkového gigantu Ladbrokes, razantnímu postupu nového ředitele závodiště Johna Hughese, který prosadil zrušení rovinových dostihů ve prospěch překážkových, ale nejhlasitější vábničku představoval start Charlotte Brewové a především pátý pokus Red Ruma. Ten odstartoval s kursem 9:1 a průběh dostihu částečně připomínal památný rok 1973.

Okamžitě po startu šel do čela první favorit Andy Pandy a po celý první okruh zvyšoval náskok. Na začátku druhého kola už vedl o třicet délek a Tommy Stack se vydal ho stíhat. Andy Pandy ale padl při druhém překonávání Becher´s Brooku a Red Rum se tak ocitl na špici sám mnohem dříve, než si jezdec přál. Red Rum nezaváhal, šal naprosto bez problémů a cílem prolétl se vztyčenýma ušima za nepopsatelného nadšení diváků. Druhý Churchtown Boy ztráce 25 délek.

Red Ruma vítaly v Southportu dvě kapely, transparenty a davy lidí, které se tísnily v neprůjezdných ulicích, na chodnících a dokonce i na střechách a komínových lávkách domů.

Následující rok byl Red Rum favoritem už od okamžiku, kdy bookmakeři začali přijímat sázky, ale týden před startem ochroml. Slané vlny Irského moře však opět pomohly a zdálo se, že pokusu o čtvrté vítězství nestojí nic v cestě. V pátek před dnem D ale Red Rum kulhal znovu a rentgen odhalil vlasovou prasklinu v jedné ze záprstních kůstek.

Dostihový zázrak se nekonal, ale průběh a zejména závěr dostihu dal částečně zapomenout na šampiónovu neúčast, protože rozestupy mezi prvními pěti koňmi zněly půl délky - krk - dvě délky - hlava. Red Rum však v Aintree nechyběl, poprvé byl veden v čele startujících koní při přehlídce před tribunami a tento čestný úkol plnil po následujících patnáct let.

Red Rum startoval během své kariéry ve 110 dostizích, dosáhl 27 vítězství a jen třikrát nedoběhl do cíle! Z čistě matematického hlediska poměru vítězství k počtu startů nebo vyběhaných dotací nebyl tak úspěšný jako například Golden Miller, Arkle nebo Dawn Run, ale navzdory všem pochybnostem o sportovní hodnotě Velké národní mu právě starty v Aintree přinesly nesmírnou popularitu.

Svůj "důchod" strávil Red Rum na cestách po celém Spojeném království. Jeho přítomnost na nejrůznějších akcích si pořadatelé museli zajišťovat předem a ne vždy bylo možné všem vyhovět. Red Rum byl hvězdou výstav, dobročinných akcí, oslav a konferencí, nechyběl při otevírání nových restaurací a poboček sázkových kanceláří a neobešel se bez něho žádný hlavní pořad televize BBC.

Hosté o jeho příchodu často neměli nejmenší tušení; světla náhle pohasínala, z reproduktorů se ozval sugestivní komentář, kterým Peter Bromley přibližoval posluchačům Red Rumovo třetí vítězství v Aintree, a kůň vcházel do sálu. Na hemžení kolem sebe shlížel s naprostým klidem, neuvedly jej do rozpaků nízké dveře, třpytivé lustry, koberce, televizní kamery ani nákladní výtah, kterým byl jednou dopraven do čtvrtého patra obchodního domu.

Přesně věděl, kdy má klidně stát, kdy pózovat fotografům a kdy může vyhazovat. Zatímco na lidské hvězdy si lidé stěží mohli sáhnout, Red Ruma si mohli pohladit, a tak si jej částečně přivlastnil každý, kdo se k němu dokázal protlačit.

Noel le Mare zemřel v roce 1979 ve věku 92 let a členové jeho rodiny založili společnost Red Rum, Ltd., která rozhodovala o dalším programu Red Ruma a dala si zaregistrovat ochrannou známku, bez níž nesměly být jméno ani portrét Red Ruma uváděny na suvenýrech a dárkových předmětech. Red Rum se přestěhoval se svým trenérem ze Southportu do stájí Cholmondeley Castle v Cheshire, kde se v poměrné svěžesti dožil třiceti let.

V Aintree byl při příležitosti jeho narození uspořádán dostihový den, diváci však už museli oslavence omluvit. Čas byl neúprosný i v případě čtyřnohého fenoména - zdravotní problémy narůstaly a syl ubývalo. V říjnu 1995 odešel Red Rum do koňského ráje. Zůstaly po něm fotografie, filmové a televizní záznamy, bronzový pomník na závodišti v Aintree a především zážitky a vzpomínky v paměti těch, kteří s ním žili, kteří ho obdivovali a měli rádi.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA