Jdi na obsah Jdi na menu
 


St Simon

30. 10. 2008

St Simon

 

Obrazek

 

Příběh:

"O Jobově trpělovisti se pěkně mluví, ale Job nikdy nemusel ošetřovat St Simona," prohlásil popuzený ošetřovatel zmíněného hřebce krátce poté, co jej kolegové s vypětím sil vyprostili z dosahu jeho drtících kopyt. Stájový personál, který nejednou učinil podobnou zkušenost, vyzkoušel k St Simonovu uklidnění hodně metod. Ale pomoc nepřinesla ani u jiných osvědčená kočka. St Simona neutišila, St Simon však kočku ano, a to naprosto. V návalu hněvu ji popadl do zubů, mrštil s ní o strop a okamžitě ji zabil. Hřebce dokázal víceméně zvládnout pouze jakýsi Chapman, což jedni bez rozpaků připsali zázračným vlohám, druhí Chapmanově pleši: kůň nedokáhal rozeznat obličej od zátylku a na soupeře otočené zády zásadně neútočil.

St Simon ovšem nebudil jen hrůzu, ale i respekt. Jednou vstoupil do stáje jistý úctyhodný cizinec. Dlouhé minuty na koně beze slova zíral, nakonec smekl cylindr a uklonil se. Jindy St Simonovi zase jakási dáma podala kytici květů a prohlásila, že se bezpečně pamatuje na jeho dvě (!) vítězství v derby. Jiní návštěvníni skládali hřebci jiné holdy.

St Simon nevyhrál sice Derby ani jednou, natož dvakrát, nevyhrál dokonce žádný klasický dostih, úctu si však nepochybně zasloužil jako každý fenomenální dostihový kůň schopný dráždit představivost publika a halit se do závoje nadpřirozena.

Hřebcův chovatel Batthyány podporoval turf po celá desetiletí velkoryse a nadšeně. Dostihová štěstěna se k němu však dlouho obracela zády. Když se konečně obrátila čelem, spatřila starého muže. Tento stařec se však dokázal radovat jako dítě, a měl proč. Získal totiž hřebečka jménem Galopin, který mu dlouhá léta zklamání bohatě vynahradil.

Jako dvouletý prokázal Galopin (Vedette - Flying Duchess) výjimečné schopnosti už v tréninku. Na dráze vyhrál debut, pak druhý dostih a potom i třetí. Těsně a nešťastně podlehl až ve čtvrtém, ale i tam vyvinul tak bleskové zrychlení, že se stal nejdiskutovanějším koněm ročníku. Jako tříletý se neukázal na dráze až do Derby. Absolvoval pouze soukromý match proti znamenité klisně Stray Shot, které poskytl výhodu deseti liber a nechal ji za sebou o deset délek. V Derby pak odstartoval jako favorit. Dlouho cválal na konci pole, v tattenhamském rohu vyběhl značně zeširoka, přesto však pamětihodným závěrem minul všechny soupeře a modrou stuhu získal. Hned po triumfu nad klasickými vytrvalci zesměšnil pro změnu přední sprintery v Ascotu. Do St Leger nebyl naneštěstí přihlášen, v posledním dostihu kariéry však snadno porazil jeho vítěze Craig Millara (Blair Athol - Miss Roland).

Prvním výjimečným Galopinovým synem byl Galliard, favorit Two Tousand Guineas 1883. Přestože hřebec patřil jinému, tlouklo Batthyánovo srdce pro potomka milovaného Galopina s takovou intenzitou, že po desítkách let dostihových vzrušení mu nakonec vypovědělo službu. Chvíli před dostihem Batthyáni zemřel. Gylliardovo nádherné vítězství o několik minut později se stalo jedním z nejpohnutějších dostihových příběhů.

Galliard Batthyánimu nepatřil, patřili mu však mnozí další Galopinovi synové. Mezi nimi i dvouletý hnědák St Simon, který však příliš nadšení nevzbuzoal, a tak ho Batthyány ani nepřihlásil do Derby 1884. St Simonova přihláška by ovšem po Batthyányho smrti propadla stejně jako přihlášky k jiným dostihům. Vévoda z Portlandu, který hřebce velmi levně koupil, ho narychlo přihlásil k několika posledním, které ještě nebyly uzavřeny. Tehdy ještě netušil, že plánuje kariéru nejpodivuhodnějšího koně 19. století.

St Simon vyhrál prvé tři starty s působivou lehkostí. Ve čtvrtém mu handicaper přidělil zátěž o deset kilogramů vyšší než nejlepším soupeřům. Fred Archer, který hřebce v dostihu vedl, proslul nechutí vyhrávat o velké rozdíly, nedokázal ho však udržet a St Simon nejbližšímu rivalovi utekl o osm délek.

V posledním dostihu sezóny, matchi proti výtečnému koni jménem Duke of Richmond, dostal soupeřův jezdec povel jít okamžitě do čela a uhánět k cíli ze všech sil. Člověk i zvíře se usilovně snažili rozkaz splnit, ale už pár set metrů po startu cválal St Simon padesát délek před nimi a pro vítězství si došel v procházkovém tempu.

V následující sezóně nastoupil St Simon kromě jiných i proti nejlepšímu staršímu koni té doby, Tristanovi, mnohonásobnému vítězi velkých zkoušek včetně Ascot Gold Cupu. Cílem téměř proklusal, šest délek před zpoceným soupeřem. Hned v dalším dostihu narazil na Tristana znovu, a přestože St Simonův žokej dostal pokyn nevyhrát o víc než o dvě délky, vyrazil vpřed takovou rychlostí, že vyhrál o dvacet. Někteří pozorovatelé tvrdili, že Tristan musel úplně vypadnout z formy, ale ten hned příští den vyhrál přestižní Hardwicke Stakes.

St Simonovi jezdci měli obvykle dost potíží hřebce zvládnout. Nejlepšího z nich, Freda Archera, napadla jednou nešťastná myšlenka ťuknout ho v tréninku ostruhou. V následujícím okamžiku se však už jen stěží udržel v sedle, hřebec, ponížený takovou pohanou, s ním pádil cestou necestou a zastavil se až po dvou mílích. Archer měl pro strach uděláno, ale tehdy se vrátil bledý a přísahal, že se o něco podobného už nikdy nepokusí.

Hřebcův trenér Mat Dawsnon až do smrti tvrdil, že v životě připravoval jediného skutečně skvělého koně: St Simona. A to jeho svěřenci vyhráli všechny velké dostihy kalendáře, dokonce šestkrát Derby. Zkušení stájníci prohlašovali, že St Simonovi se nevyrovná žádný kůň v žádném směru a i střízlivá část odborného tisku psala o "nepopsatelné električnosti", "pohybech chrta" a "elastických svalech".

St Simon odcházel do chovu ověnčen slávou a na cestě ho provázelo přesvědčení dostihového světa, že představuje vrchol dvousetletého snažení. V živé paměti zůstával nejen nepřetržitý sled jeho deseti vítězství, ale hlavně famózní způsob, jakým jich dosahoval. Odborníci i laici ve vzájemné shodě žasli i nad dokonalou vyvážeností jeho proporcí. Tak jako antičtí sochaři srovnávali svá díla s Praxitelovou Afrodité, porovnával pak turf po mnohá léta své nejkrásnější koně se St Simonem.

Mnozí hořce litovali, že St Simon, ideál přítomnosti, se nemůže utkat s ideálem minulosti Eclipsem o titul dostihového krále všech dob. Kdosi přitom poukázal na zajímavou skutečnost: oba měli záď vyšší než kohoutek. Tím ovšem srovnávání nesrovnatelného končilo a namísto hypotetických otázek se do popředí zájmu dostávala otázka praktická: dokáže St Simon své přednosti i v chovu?

Málo kdy se dostalo tazatelům tak pádné odpovědi jako v následujících dvaadvaceti letech. Po roce odpočinku zahájil St Simon kariéru plemeníka zplozením šestnácti potomků. Ti jako dvouletí vyhráli čtyřiatřicet dostihů a do žebříčku plemeníků, kterému vévodil jejich děd Galopin, postavili svého otce na třetí příčku. Hned v následující sezóně však už převzal žezlo St Simon a udržel je pak ještě osmkrát. Dal vítěze celkem sedmnácti anglických klasických dostihů, jeho potomci vyhráli přes půl miliónu liber. Navzdory ohromnému poplatku 500 liber za připuštění poslílali k němu chovatelé své klisny až do dubna 1908, kdy při ranní procházce náhle uhynul ve věku 27 let.

Mezi St Simonovými syny zaslouží aspoň letmou zmínku Diamond Jubilée, vítěz trojkoruny 1900. Doboví i pozdější odborníci považují za ještě lepšího jeho pravého bratra Persimmona. Ten ovšem nevyhrál Two Thousand Guineas 1896 (kde zvítězli další St Simonův syn St Frusquin), ale nejspíš jen proto, že v tomto dostihu nestartoval. V Derby však už běžel a porazil nejen St Frusquina, ale i dalších devět soupeřů a na podzim si snadno poradil s opozicí i v St Leger. V chovu se stal čtyřnásobným šampiónem otců a dal vítěze osmi klasických dostihů.

St Simon předal svým dětem nejen mnoho ze své rychlosti i vytrvalosti, ale také svůj temperament. Trenéři a jezdci si nad jejich chováním často zoufali. Persimmon například odmítal vstupovat do vagónu - jednou ho tam muselo víceméně donést dvacet hodně silných a stejně nebojácných chlapíků, zatímco Diamond Jubilée se uvedl tím, že před prvním životním startem jednoho nešťastného diváka kopl, před jiným kousl svého jezdce a před všemi dalšími vyváděl jako v amoku. Když se však St Simonovi potomci rozběhli, bylo nač se dívat, jejich cvalová akce neměla co do harmonie konkurenci. Zvlášť pozoruhodné je i to, že všichni kromě jednoho měli hnědou barvu srsti.

Někteří ze St Simonových nejlepších synů:

Diamond Jibilée

Diamond Jubilée (narozen 1897) byl chován princem z Walesu, pojmenován byl na počest 60-ti let vlády královny Viktorie. Nádherný, ale temperamentní hřebec vyhrál 6 dostihů včetně trojkoruny, na druhém místě doběhl 5x a třetí 1x. Později byl prodán do Argentiny, kde měl obrovské úspěchy, protože se stal 4x šampionem plemeníků. Zemřel roku 1923 ve věku 26 let.

Persimmon

Persimmon (narozen 1892), byl chován budoucím králem Edwardem VII ve Sandringhamském hřebčíně. Zvítězil v Derby a v Askotském zlatém poháru. Mezi jeho skvělé potomky patří Prince Palatine (narozen 1908), fenomenální Sceptre (narozena 1899), Your Majesty (narozen 1905), Keystone 2nd (narozena 1903) a Perola (narozena 1906). Persimmon byl šampionem plemeníků zvolen 4x.

St Frusquin

St. Frusquin (narozen 1893) vyhrál devět závodů včetně Two Thousand Guineas Stakes, Middle Park Plate, Eclipse Stakes a doběhl druhý v Derby. Mezi jeho nejlepší potomky patří St. Amant (narozen 1901), Mirska (narozena 1909), Flair (narozena 1903), Quintessence (narozena 1900), Rhodora (narozena 1905) and Rosedrop (narozena 1907). St. Frusquin byl zvolen šampionem plemeníků 2x.

St Serf

St. Serf (narozen 1887) dokázal vyhrát šest ze svých deseti dostihů, včetně Rous Memorial Stakes v Ascotu a Sussex Stakes v Goodwoodu. Mezi jeho potomky patří St. Lucre (narozena 1901), St. Victorine (narozena 1898), Thais (narozena 1893), Sanctimony (narozena 1896), Rydal Mount (narozena 1898) a Sain (narozen 1894). St. Serf patřil 10x mezi nejlepší plemeníky.

Chaucer

Chaucer (narozen 1900) zvítězil v osmi dostizích včetně Gimcrack Stakes a Liverpool Cup. Jeho dcery byly byly velice úspěšné v chovu, když byly připuštěny s Pharalisem. Mezi Chaucerovy potomly patří Canyon (narozena 1913), Pillion (narozena 1923), Scapa Flow (narozena 1914) and Selene (narozena 1919). Byl druhým nejlepším plemeníkem roku 1916.

Desmond

Desmond (narozen 1896) vyhrál Coventry Stakes a July Stakes jako dvouletý. Jeho potomci jsou: Aboyeur (narozen 1910), Charles O'Malley (narozen 1907), Craganour (narozen 1910), Limond (narozen 1913), The White Knight (narozen 1903), Grand Geraldine (narozena 1905) and Molly Desmond (narozena). Desmond se stal šampionem plemeníků v roce 1913.

Rebelais

Rabelais (narozen 1900) vyhrál Goodwood Cup a Prince of Wales Stakes, byl třetí ve Two Thousand Guineas, a později poslán do Francie. Jeho potomci jsou Havresac (narozen 1915), Rialto (narozen 1923), Durbar (narozen 1911) and Biribi (narozen 1923). St Simonova linie je zachována až do dnešních dnů skrze poromky Wild Risk (narozen 1940) a Ribot (narozen 1952).

William The Third

William the Third (narozen 1898), excelentní vytrvalec, vyhrál Ascot Gold Cup, Doncaster Cup, a umístil se na druhém místě v Derby. Jeho potomci jsou Winkipop (narozena 1907), Willonyx (narozen 1907), Trimestral (narozena 1914), Dutch Mary (narozena 1915), Bill And Coo (narozena 1909) and Our Liz (narozena 1917). William the Third byl dvakrát zvolen druhým nejlepším plemeníkem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA